Charlie už zde není

U kulturního domu v Chlumci od nakreslení projektů až po kolaudaci kina uběhlo 17 let (1975-1992). Součástí byla restaurace nad kinem a útulná vinárna s typickým černo-bílým interiérem v předsálí společenského sálu. Ano, vinárna „Charlie“ se stala v minulosti srdeční záležitostí řady Chlumečáků a jejímu osudu chci věnovat článek.

Všechny aktivity v kulturním domě včetně hostinských služeb byly organizační součástí příspěvkové organizace „Kulturní středisko Chlumec“až do roku 2000. K restauraci a vinárně patřila kuchyně se sklady a chladírnami, které zabíraly téměř celý suterén pod kinem. Na provozní náklady, mzdy a pořádání kulturních akcí přispívala obec ročně miliony korun do doby, kdy byla obecní příspěvková organizace zrušena. Dalších 10 let se kulturní dům včetně vinárny a restaurace kompletně dostaly do pronájmu. Obec Chlumec si jen pro sebe a pro akce organizované místními spolky vyhradila bezplatné užívání společenského sálu. Vinárnu a restauraci s trvalým provozem ve své režii měl privátní nájemce, pan Piroutek. Neplatil nájemné, ale hradil veškeré provozní náklady celého kulturního domu a kina bez ohledu na jejich využití pro sebe nebo pro město, anebo když dlouhodobě zely prázdnotou (klubovny, kanceláře, kino.) Roční provoz, náklady vytápění, osvětlení, vodné a stočné, revize a pojištění a další menší opravy, se pohyboval okolo 600 tis. Kč. K ověření pravdivosti náročností provozních nákladů na kulturní dům má veřejnost k dispozici výsledky hospodaření města Chlumce za roky 2013-2015, kdy už nebyla vinárna trvale otevřena a před rekonstrukcí. Provozní náklady byly nájemcem dotovány 10 let z jeho dalších podnikatelských aktivit. Podivné podnikání, viďte. Díků se nedočkal.

Návrat obce k provozování kulturního domu a kina ve vlastní režii po roku 2010 měl výjimkou spojenou s  provozem vinárny a baru. Pronájem vinárny a baru byl vázán výhradně jen na konání jednotlivých společenských a kulturních akcí (především plesů), kterých počet bychom ročně snad na rukou spočítali.

V kulturním domě do roku 2010 měla pohostinská zařízení jedno společné. Jejich trvalý provoz zabezpečoval výhradně vždy ten subjekt, který se kompletně staral o celý kulturní dům. Do roku 2000 jím byla obec Chlumec prostřednictvím své příspěvkové organizace Kulturního střediska Chlumec a v letech 2000-2010 Slavomír Piroutek. Vinárna nebo kavárna nikdy nebyla organizačně samostatnou a nezávislou jednotkou.

Dlouhodobě zanedbaná údržba a opravy se projevily na stavebně technickém stavu objektů. Namísto oprav byla zastupitelům v roku 2015 předložena nová vize - komplexní rekonstrukce kulturního domu i kina podle studie architektů Tučkových. Projektové práce se rozběhly ještě v témže roce a stavební práce zahájené v září 2016 skončily na konci roku 2018. Byl jsem autorem už zadání architektonické studie, koncipoval podmínky při zadávání, návrhu etapizace a při projednávání projektové přípravy včetně interiérů a stál u řešení všech každodenních problémů na staveništi kulturního domu a u všech dalších staveb s kulturním domem souvisejících (překládky a dostavby inženýrských sítí, rekonstrukce ul. Nad školou a ul. Muchova). Byl jsem iniciátorem obou úspěšných žádostí o dotace za více než 10 mil. Kč. Uvádím to proto, že jsou mi známé nejlépe všechny důvody a detaily, které vedly k provedení díla právě tak, jak ho dnes znáte. Není jím starosta ani nikdo jiný v Chlumci. Samozřejmě bez podpory dalších zastupitelů by se žádná rekonstrukce nepodařila.

Studie architektů Tučkových respektovala historii využití a provozování kulturního domu a kina podle stavu do roku 2015. Centrální vstup do městského úřadu se schodištěm a výtahem architekti navrhli v prostorech, kde se nacházela původně kuchyně. K této změně a k celému dispozičnímu řešení ve Studii a později v projektové dokumentaci dostali příležitost včas se vyjádřit všichni zastupitelé. Žádné námitky ani připomínky k dispozici, k zániku kuchyně, potřebu osamostatnit provoz vinárny, nikdo neuplatnil.

Už jen to by mělo stačit jako odpověď ke kritickému článku pana Henzla uveřejněnému v Chlumeckém zpravodaji v září 2019 dotýkající se chybějící kuchyně a dalších mých údajně nepříliš šťastných rozhodnutí. Moji odpověď s jednoduchým vyvrácením jeho tvrzení Chlumecký zpravodaj neuveřejnil, přestože byl do redakce zaslán a včas. Z hlediska kuchyně ve zkratce jen to, že její doplnění do prostoru atria za kulturním domem odmítli architekti a zůstalo proto u zastupitelstvem schválené Studie. Navíc odhad navýšení ceny o další miliony byl neprůchodný. Chlumcem již stejně kolovaly fámy nevěřících o nezodpovědném zadlužení Chlumce díky rekonstrukci kulturního domu. O podpoře „koaliční“ Chlumecké alternativy pro navyšování nákladů se nedalo tehdy už mluvit. Chlumecká alternativa, s výjimkou Ing. Boháčkové, konkrétně pánové Henzl a Boháč, nehlasovali dokonce ani pro schválení rozpočtů města na roky 2017 a 2018, v rámci kterých byla II. etapy rekonstrukce financována.

Architekti vycházeli ze zkušenosti, že trvalý provoz vinárny vždy zabezpečoval výhradně subjekt, který se staral kompletně o celý kulturní dům. Dnes, po umístění městského úřadu zde, je prakticky vyloučeno, aby celý provoz kulturního domu včetně vinárny město svěřilo do pronájmu. O každodenní provozování své městské vinárny nebo kavárny ani nemluvě.Jak už již uvedeno, tak vinárna v minulosti nikdy nebyla a ani dnes není organizačně a funkčně samostatnou a nezávislou jednotkou. Vstup do ní je přes přísálí kulturního domu, toalety jsou součástí a zázemím pro společenský sál, vytápění prostoru, napojení na vodovod a kanalizaci, osvětlení a elektrorozvody jsou neoddělitelné od ostatních částí kulturního domu a sklady včetně skladů na pivo byly v suterénu atd.

      Je nemorální, aby město vybudovalo z veřejných peněz vinárnu/kavárnu nebo restauraci, s cílem ji trvale samo provozovat nebo dokonce pronajmout soukromníkovi za podmínek, kterým ostatní subjekty ve městě prakticky nemohou konkurovat. Něco úplně jiného je provozování vinárny a baru pouze jako doplňkové činnosti při příležitosti plesů nebo kulturních a společenských akcí.  

      Rada města Chlumec rozhodla o zřízení kavárny a baru jako stálé provozovny a od 1. ledna 2022  uzavřela nájemní smlouvu se soukromým provozovatelem, panem Henzlem. To je skutečnost.Podmínky provozu jsou překvapivé. Pronájem kavárny a baru je podmíněn provozováním „nejméně na 3 dni“v týdnu, ale současně jen na „maximálně 15 hodin týdně“ Ve skutečnosti jde o pronájem na 365 dnů v roce včetně všech dnů, kdy se konají akcí na sále a v přísálí a to za neuvěřitelných 500Kč měsíčně bez DPH včetně nákladů na vytápění, spotřebu elektrické energii a vody. Čtete dobře, slovy: pětsetkorunčeských za vše měsíčně. Odpovídá to přibližně 8 korunám za hodinu nájmu za vše!

Žádný význam na smlouvu nemá rozsah ploch, ani neuvedení dalších ploch s vinárnou využívaných a nejmenovaných. Nijak se nezohlednilo, že město vynaložilo při rekonstrukci barů za stavbu (stavební objekty SO II 04 a SO II 05)a to bez osvětlení, elektrorozvodů, rozvodu vody a kanalizace, sanitárních zařízení, skladů v suterénu celkem 3,182 mil. Kč. Jen zabudované interiérové prvky barů stály město 296,6 tisíc korun (bez židlí a stolů). Po uzavření smlouvy v březnu doobjednal Ing. Špička další vybavení za 91,6 tisíc korun (myčku, chladící vanu a výrobník ledu) . Jen tuto drobnost by nájemce městu splácel více než 15 let!

Investice vložené do vybavení baru a vinárny Sdružením Henzl-Piroutek pro jejich 3 roky podnikání (chladicí boxy a další zařizovací předměty s odhadem snad nad 200 tis. Kč) je jejich vlastnictvím, zahrnuli si je do nákladů nebo odpisů v účetnictví, mohou si je odstěhovat nebo nabídnout k odprodeji za zůstatkovou hodnotu městu. Není to žádný důvod ke stanovení nízké ceny za pronájem a služeby a k bezúplatnému užívání dalších prostor a zařízení v rámci kulturního domu nebo na terase před ním.

                Slávek Piroutek, za trvalé provozování hostinských a stravovacích služeb hradil provozní náklady za celý kulturní dům. Odpovídalo to průměrně 50 000Kč za měsíc (nájemné+provozní náklady). Pan Henzl za nesrovnatelně jiných podmínek kvality prostorů a vybavení platí měsíčně bez DPH 500 Kč (100x méně). Když si město pořizuje nějaké dílo nebo službu, obvykle si při výběru vyhrazuje maximální cenu, kterou je ochotné akceptovat. Stejné musí platit opačně. Existuje vždy minimální cena, za kterou je ochotno něco prodat nebo třeba pronajmout prostory. A minimální cena nemůže u komerčního zařízení, kavárny či vinárny být nižší, než jsou provozní náklady. Není to o ochotě něco tak zbytného jako je vinárna v Chlumci provozovat. Nejde o domov důchodců nebo hledání lékaře k pronájmu zdravotního ambulance. Díky této smlouvě dnes město Chlumec prakticky dotuje provozní náklady vinárny či kavárny soukromníkovi, panu Henzlovi z Chlumecké alternativy. Je jedno, zda jde o toho či onoho provozovatele, privátní zájmy nezaměňujme za zájem veřejný. Tahle story je pro dospělé, není to pohádka "O zvířátkách a loupežnících". S nostalgií si pamětníci mohou jen povzdechnout a zavzpomínat na „Charlieho“. Ztratil se a už tu není. Ztratila se jeho atmosféra a ve vzduchu zůstává jen touha po laciném zisku.